15.8.2002 | Autor: Alex Švamberk

Napalmed (72:00)
Působí to takřka neuvěřitelně, ale CD s názvem parafrázujícím debut Sex Pistols, je skutečně prvním albem vpravdě už kultovní mostecké kapely, která se na scéně brutálního industriálního noise prosadila i za hranice. Radek Kopel totiž nespěchal a místo aby honem honem vydal album, které by nejspíš zapadlo - i když na něj kapela měla materiál už před pár lety -, si pečlivě připravoval půdu. Nahrávky rozptyloval po kompilacích a splitech, ať už je vydával sám, nebona ně jen přispěl svou tvorbou.

Album nepřináší žádné překvapení: Napalmed na něm prezentují svůj styl, ovšem v té nejlepší formě. První z pouhých dvou skladeb, úvodní čtvrthodinová MBR ne MSBR je noiseová, postavená na nestrukturovaných, prolínajících se hlucích a šumech, jejichž výška tónu je měněna pomocí pitch shifteru. Zajímavější je druhé, téměř hodinové Nemyslete na MSBR, tady je MBFR s bohatší tektonikou. Strukturu vytváří delaye, skupina však nekončí jen u použití laciné elektroniky, tónových generátorů, efektů a předtočených pásků. Rytmus zdůrazňuje hrou na železný šrot a zvuk obohacuje i preparovaná kytara nebo brnkání na kráječ na vajíčka.

Jestliže úvodní skladba je trochu poplatná vzorům skupiny, ať už japonským nebo tuzemcům Suicidal Meditation, Nemyslete... jasně ukazuje, že industriální noise nemusí být v žádném případě monotónní, nemusí končit u bílého šumu a jeho nálada se může měnit. Klasická měřítka samozřejmě na zvukové struktury Napalmed uplatnit nejde, ale jejich debutová deska patří k nejlepším ve svém žánru nejen u nás, ale i ve světě; skupina, byť se drží čistě svého pojetí, neupadla do klišé.




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/08