Naomi: Pappelallee
2.8.2004 | Autor: Martin Zoul
Mole Listening Pearls/Panther (61:31)
Jedním z neklamných příznaků stárnutí je zvýšená kritičnost. Něco jako: "Tohle by mohlo být dobré, co tam ale dělá ta kytara? A proč se do toho ten zpěvák víc neopře?!" Podobných výhrad lze mít k druhé desce jednočlenného berlínského projektu Naomi mraky. Jak se jim ale taky vyhnout, když se album tváří jako bůhvíjak kvalitní pop a přitom jde o typický chilloutový schmalz, muzak, zkrátka kýč?
Sice s kvalitní produkcí, ale přece jen kýč se vším všudy: s baleárskými kytarami, nevýraznými vokály a banálními texty budícími zdání rafinovanosti. Kýčem je koneckonců i "nirvanovská" pauza, po které se skrývá závěrečná skladba. Jedinou výjimku z jinak žalostně stejného mustru alba tvoří píseň Three Stars No Match s hostující zpěvačkou Seldou Kayou, což je nádhera srovnatelná letos jedině s Cherry Blossom Girl od Air.
Můžete namítnout, že chilloutová hudba, která nutí posluchače přemýšlet, není k ničemu, protože neplní svou základní relaxační funkci. My ale nejsme programový věstník klubu Café del Mar, my se snažíme psát o kvalitní hudbě a tu tentokrát nechal Nico Tobias alias Naomi za dveřmi svého studia.
Body:
časopis Rock&Pop 2004/07