2.8.2005 | Autor: Stefan Segi

Indies (36:32)
Hned od prvních tónů debutového alba kapely Noi je zřejmé, o co tady kráčí. Křehká folková aranžmá plná vybrnkávaných kytar a poetických textů o mezilidských vztazích. Hudební šok se tedy nekoná, přesto Noi natočili desku, která doopravdy potěší. Hlavní podíl na tom mají opravdu neotřele napsané písničky, jejichž působivost ještě zvyšují perfektní aranžmá. Tu se vzduchem mihne křehká jethrotullovská flétna, onde temné barvy pridá violoncello. Vzdušné kytarové snění je na těch správných místech podepřeno citlivou rytmikou. Album tak nezní usedle, ale naopak, je potěšením poslouchat rozvíjející se hudební textury a drobné vychytávky, které písněmi probleskují. Malé výhrady bych měl jenom ke zpěvu Petra Wagnera, který občas nezní tak civilně a nenuceně, jak by bylo zapotřebí.
Noi sice nejsou kapelou pro každý den, zato jsou jako sváteční host, který do života vnese něco z čerstvého vzduchu. Jejich deska je sebejisté vykročení do budoucna.

Zlatý hřeb: Za nocí
Zní to jako: Vladimír Mišík, Čp. 8, Joni Mitchell

Body:

Psáno pro: časopis mGuide 2005/01