10.7.2010 | Autor: Josef Rauvolf

Indies Scope (42:20)
Druhé album brněnských NIL příjemně překvapí dobrým zvukem i mixem, hlas Hany Kosnovské, který je pro kapelu velkým přínosem (aniž by to nutně znamenalo, že jsou její kolegové v jejím stínu), je logicky vypíchnut, ovšem dojde i na ostrou kytaru a její vyhrávky. A samozřejmě i na basu a bicí. Je cítit, že kapela i producent měli ve studiu jasno, jednu důležitou výtku ovšem nelze pominout. Jak se album odvíjí, začíná se vkrádat pocit, že NIL mají své vzory někdy až příliš rádi – a že jde někdy o umné spojení, řekněme, Pearl Jam s Tori Amos – čímž není myšleno nic v prvním plánu negativního, mohlo by tomu tak ovšem být. Naštěstí je to, i včetně jisté občasné předpověditelnosti písní, v únosné míře. A možná ještě něco: navzdory svému názvu tohle album zase tak moc špinavé není.

Zlatý hřeb: Honey
Zní to: chvílemi odvozeně

Body: