NICK DRAKE: Family Tree
26.6.2007 | Autor: Daniel Matoušek
Universal Music (66:13)
Nešťastný osud nepochopených umělců vždycky tak trochu přitahuje. Snad proto nezní ani tak moc zvláštně, že Nick Drake, za svého života ne moc známý folkový zpěvák, se největších úspěchů dočkal až dvacet let po své sebevraždě a že téměř po třiceti letech od smrti vycházejí jeho raritní nahrávky.
Po dlouhé roky prý chodili cizí lidé do domu Drakeových a tam jim ochotní příbuzní pouštěli to, co se na oficiální nahrávky nedostalo. Těžko říct, zda už je to přestalo bavit nebo jestli na tom má hlavní zásluhu management, teď už ale budou mít zřejmě klid. Výsledkem je osmadvacet skladeb rozprostřených do dvou disků.
Všechny nahrávky pochází ještě z doby před vydáním debutu Five Leaves Left. Záměr Family Tree tedy nebyl, jak to bývá většinou, odhalit v šuplíku zastrčené hudební klenoty, nýbrž zmapovat to, z čeho Drake ve svých začátcích vycházel. A soudě podle playlistu to byly hlavně bluesově laděné skladby. Dobrá půlka z nich je převzatých; většinou se jedná o tradicionály, zbytek pochází od vrstevníků Boba Dylana, Jacksona C. Franka nebo Berta Jansche.
Zvukově deska odpovídá tomu, že byla nahrávaná na paskový magnetofon, lo-fi zvuk je ale v těchhle případech spíš předpokladem než něčím nečekaným. V několika případech se do nahrávky zapojují i příbuzní: dvě skladby zpívá jeho matka, v jednom duetu se objeví sestra. Jako nepochopitelný krok vedle - na albu nejspíš jediný - působí příbuzenská interpretace Mozartova Kegelstatt Tria s Nickem na klarinet, která už zavání přehnanou úlitbou snaze vytvořit obraz rodiny, v níž se to hemží šikovnými hudebníky.
Každopádně to, jak zní celá deska bluesově, u tichého písničkáře Drakeova formátu minimálně překvapí, a jakékoliv překvapení je u zveřejňovaní nevydaných a zapomenutelných děl potěšující. Spíš než pro hledače dalších křehkých melodií, je tak Family Tree dobrou zprávou pro ty, kteří ocení pohled do rané dílny mladého písničkáře a budou ho chápat víc jako zvukový dokument zachycující jeho rodinné zázemí a jako studnici prvotních inspirací.
Zlatý hřeb: Celá deska poslouchaná v kuse
Zní to jako: Mladý písničkář ve svých bluesových začátcích
Body: