1.11.2006 | Autor: Petr Korál

Roadrunner/Universal (52:23)
Troufám si tvrdit, že ve znovuzrození téhle party už nevěřil ani ten největší optimista. Přinejmenším proto, že kytarista Johnny Thunders, druhý bubeník Jerry Nolan a naposledy předloni baskytarista Arthur Kane dali sbohem pozemskému bytí a dali se na věčnou nebeskou – anebo spíš pekelnou? – rockovou jam session. A přesto je opak pravdou. 29 let od rozpadu souboru a dokonce 32 roků od vydání druhé a poslední řadové desky jsou tu legendární New York Dolls s novým studiovým počinem!
Pravda, ze zakládajících členů už zůstal jen zpěvák David Johansen (původními NYD prošel ještě aspoň kytarista Sylvain Sylvain a z nových muzikantů určitě stojí za zmínku aspoň basák Sami Yaffa z Hanoi Rocks), ale jinak moje uctivost před takto důstojným comebackem! NYD se příliš neodklánějí od svých pradávných postupů, servírují syrový “proto punk”, odvazový melodický rock’n’roll hodně klasického střihu, pro ně typický ostrý glam rock (třeba Punishment World jasně ukazuje, kdo může být považován za praotce Guns N’Roses, Mötley Crüe a spol.) i jaksi popovější a folkovější kousky včetně nádherné balady Dancing On The Lip Of A Volcano, jedné z vůbec nejsilnějších písní s vročením 2006 (hned v těsném závěsu za ní stojí podobně uvolněná I Ain’t Got Nothin’, kterou by člověk čekal spíš od Dylana nebo Pettyho). Ovšem oděny do současného zvukového roucha nepůsobí vůbec archaicky. Jo, přátelé, mimo jiné i tady je třeba hledat inspirační kořeny mnoha dnešních kytarových skupin, od The Strokes až po The Darkness.
Zlatý hřeb: Dancing On The Lip Of A Volcano
Zní to jako: nefalšovaný americký rock’n’roll

Body: