19.6.2004 | Autor: Martin Zoul

Občas si v redakci posteskneme, že některé desky jsou sice v rámci svého žánru výborné, ale našinec to vzhledem k malé zkušenosti s daným žánrem příliš neocení. Naposledy se, myslím, tenhle povzdech objevil v páně Lipčíkově recenzi na Kelis, kterou tu nevytahuju náhodou. Jak souvisí Kelis s The Neptunes a potažmo s N.E.R.D., si můžete přečíst v profilu kapely na jiném místě tohoto listu, teď k obsahu jejich druhé desky. Kdo by se na základě znalosti producentské kariéry The Neptunes vsadil, že půjde o mix hip-hopu a r'n'b, měl by teď pořádný průvan v peněžence. Skladby na albu Fly Or Die jsou totiž obyčejné písničky a jen občas některé aranžérské nápady (zejména v rytmice) na své autory prozradí, kde nasbírali hudební zkušenosti.


Potenciálních hitů je na desce tolik, že by si singlový žebříček Billboardu vystačil jen s ní - třeba rozverný popěvek Jump nebo odsekávaná skladba Drill Sergeant připomínající Boo Radleys v nejlepší formě. N.E.R.D. se ale nebojí ani soulu (jako v akustické druhé polovině Wonderful Place), což je v mých očích staví na piedestal hrdinů. A hrdinové si zaslouží zvláštní zacházení...

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/05