10.4.2008 | Autor: Pavel Klusák (Týden)

Mute Records/EMI (10 CD, 128 tracků)
Vydavatelství Mute dnes známe jako domov hvězd Depeche Mode, Nicka Cavea, Mobyho, Erasure a Goldfrapp. Šéf a zakladatel Daniel Miller teď vydal box s deseti kompakty a brožurou: Mute Audio Documents 1978 – 1984 ukazují víc než historii jedné firmy. Dokumentují, jak se z kutilského, v lecčem poměrně nemožného pohrávání s elektronikou rozvinula scéna, která zaznamenala ohlas na mnoha frontách a změnila popkulturu. První singl, který na Mute vyšel, natočil on sám pod názvem The Normal: obal vytvořil propisotem, připojil „název firmy“ Mute. Než přišli čtyři osmnáctiletí kluci se syntezátory a názvem skupiny Depeche Mode, Mute vydali hodně dobrodružné muziky. Millerův projekt elektronicky hrfaných rokenrolů Silicon Teens, německé provokatéry D.A.F., dětskou (!) sci-fi disko skupinu Die Doraus & Die Marinas, ale i temný noise projektu Non. Hlavním Mute-umělcem byl v té době Fad Gadget, tedy dnes už nežijící Frank Tovey: písničkář s elektronikou, v němž lze slyšet Johnnyho Cashe i Nicka Cavea. Výpravná krabice stíhá zachytit i první Caveovu kapelu The Birthday Party, nástup mladičkého Blixy Bargelda s Neubauteny, nebo dodnes dojemné hvězdy gay disko scény Yazoo. Dnešní zájem o postpunkovou éru leckoho přivádí k nedávné historii popu: v téhle truhlici (mimochodem nijak drahé) najde spřízněné ucho poklad.

Zlatý hřeb: péče a styl, s jakým je 128 tracků a brožura sestavených
Zní to jako: Elektronická píseň od prvních bzučivých pokusů po depešácké People Are People

Body: