22.10.2002 | Autor: Hynek Dedecius

Ninja Tune/Mute CS (62:46)
Ne, ne, Trouser Jazz nedokáže extaticky rozpumpovat bezobratlé jako předchozí Keep It Unreal, ale ani tentokrát si Andy Carthy nesvléká dres nejveselejšího, nejhravějšího, nejpřístupnějšího a nejfunkovějšího ninja kloučka. V pátrání po inspiraci ten nezbeda rozhrabuje hudební historii (singl Shrimp zavání muzejním funky diskem s čerstvým šmrncem) a v relativně jednoduchých chytlavkách stmeluje vše od jazzu po 2step. Místy se okatě sebeparodicky cpe popovými nesmysly, ovšem hned zas kouzelnými motivy (pestrobarevné kytary, basy, dechy...) dokazuje, že infantilní legrácky a líbivé momentky jsou jen důmyslným prostředkem k dosažení kýženého efektu, tj. prototypu nadnesené veselice, v níž všechnu hnilobu světa udupává bezstarostný smích a tanec. A když se po minimalisticky dokonalé staré známé Ug dohoupáte až k závěrečné miloučké námořnicko-labužnické hloupůstce Ahoy There! plné rybářských povídaček, jemné harfy, bublání vln a slanečků, vrhnete se do komunálních voleb s mottem 'Mr. Scruff = inteligentní náhrada vyčpělých zábavových kapel'.




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/10