27.7.2009 | Autor: Roman Jireš

EMI (52:05)
Vzdálený příbuzný spisovatele Hermana Melvilla je sympaťák, ale hledat na novém albu Mobyho zajímavé momenty se rovná marném úsilí ulovit legendární Bílou velrybu. Album v nenápadném bílém obalu označil sám Moby za nahrávku, v jejímž případě mu bylo fuk, jak ji přijme hudební trh. Tento přístup dokazuje uspávací první oficiální singl Pale Horses a vůbec až příliš klidná atmosféra jeho novinky. Ta z větší části připomíná demonahrávku útržkovitých skladeb k intelektuálským filmům, na které chodí jen kulturní masochisté. Což o to, album má svou posmutnělou náladu, najdeme zde i náznaky zajímavých melodií, ale všechno to působí velmi nahodile a nesourodě. Natočit právě takové album letos čtyřiačtyřicetiletý muzikant pravděpodobně opravdu chtěl, má právo kašlat na hudební trh, ale přece jenom mohl více myslet na posluchače a příznivce svých předchozích alb.

Zlatý hřeb: Walk With Me, Wait For Me, Hope Is Gone
Zní to jako: hrst útržkovitých nápadů a filmových melodií




Body: