21.6.2008 | Autor: Josef Rauvolf

Mute/EMI (62:54)
Dokáže ale tenhle newyorský skřítek pěkně překvapit, po divokých diskotékových palbách, následném ambientním zklidnění a vyřádění se v hardcoru přišel zájem o autentické nahrávky dřevního blues, a teď, naštěstí, zase něco jiného. I když, v jeho případě už asi těžko nového, Moby skutečně nemá problémy s nějakou recyklací. Last Night je – možná melancholickým – ohlédnutím do doby jeho mládí, kdy to každou noc roztáčel ve vyhlášených manhattanských diskotékách. Zvláštní, jak se dokáže vcítit do ducha doby minulé, a nejen to, jak v něm dokáže i uvažovat a tvořit – a přitom to není žádné retro či revival. To tedy ani náhodou. Zároveň je víc než sympatické, že už se vykašlal na recyklování starých archivních nahrávek, ostatně, narejžoval už na tom dost. Takže jaké to album je? Náležitě roztancované, ovšem v Mobyho případě to neznamená nějaké stupidní tuc-tuc-tuc, ale chytré kousky – jakkoli útočí spíše na první signální soustavu. V tomhle případě to ale vůbec nevadí, naopak.

Zlatý hřeb: Everyday It´s 1989
Zní to: jako lístek do stroje času

Body: