19.8.2004 | Autor: Michal Husák

Doby, kdy Ministry určovali dění na industriální a potažmo do jisté míry i na celé tvrdě rockové scéně, už jsou definitivně pryč. To je třeba konstatovat hned na úvod, protože při vší chvále sepsané níže je novinka mnohem více parafrází skvělých okamžiků minulosti než nalezením čerstvého pramenu inspirace.


Al Jourgensen se (prý) rozloučil s heroinem a také s dlouholetým parťákem Paulem Barkerem. "Následkem" je v pravém slova smyslu agresivní (tedy soustředěně, vytrvale, ale nikoliv monotónně bušící) album odkazující ke zvukové síle milníku Psalm 69, místy dokonce i v konkrétních bodech při využití povědomých tvůrčích postupů. Máte pravdu: to, co znělo před více než deseti lety převratně, musí být dnes podáno s čertovskou přesvědčivostí, aby to bylo alespoň akceptovatelné. Jenže když má tenhle žlučovitý Kubánec pifku, dokáže občas zdánlivě nemožné, tímhle albem kupříkladu to, že ještě nepatří do šrotu. Houses Of The Molé je možná vůbec nejagresivnější a nejriffovější deska Ministry, s upachtěnou předchůdkyní Animositisomina se prakticky nedá srovnávat. Syrová opravdovost nahrávky je tak sugestivní, že trhlému Alovi odpustíte i to, že sám sobě krade z kapes. Občas je to nostalgicky povědomé (Waiting neboli Jesus Built My Hotrod II), občas - hlavně v závěru - roztomile zpěvné (World, Worm), občas strhujícím způsobem mrazivé jako v nejlepších dobách. Nejvíce asi v úvodní No "W", kde se důmyslně prolíná sampl Orffovy Carminy Burany s hitově brutálním riffem a průpovídkami George W. Bushe, což předznamenává koncept celého alba; "dabl-jů" to dostává sežrat i v dalších písních (všechny názvy na W).


Tak či onak příjemné překvapení. V solidní desku od Ministry už zřejmě doufali nemnozí.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/07