18.1.2009 | Autor: Josef Rauvolf

Supraphon (63:04)
K výběru nahrávek naší rock´n´rollové legendy Mikyho Volka těžko co dodávat, snad jen že její přetrvávání v našem povědomí je v tomto případě zcela oprávněné, i z velice sterilních snímků (to není vina pěvce ani musikantů, ale jde to vše na vrub nahrávacích techniků a režisérů, ti to tehdy prostě neuměli, a možná ani umět nechtěli) je totiž slyšet, jak to Mikymu zpívalo. A lze si zároveň představit, jak to asi muselo vypadat při všech těch tancovačkách, kdy se nadrženému publiku dostalo pořádné porce šťavnatého rock´n´rollu. I když, jak je z výběru vidět, Volek netočil jen klasické rock´n´rolly, ale také v podstatě popinu, a ještě ke všemu německou, jako je tomu v případě Cinderelly. Jistě příjemné jsou kousky s Olympikem, například Smutný holič z Liverpoolu nebo Tak už to nejde dál. Po jistém útlumu se Volek vrátil k nahrávání v 80. letech, z tohoto období je zde i písnička, jež se ovšem dřívějšímu repertoáru dosti vzdaluje, obyčejná barovka Klesám pod sám svou váhou. Naštěstí se ale převážná většina nových nahrávek drží Volkovy největší lásky, ten má i štěstí na výtečnou kapelu Labyrint Pavla Fořta, a také, výborné české texty Michala Bukoviče či Eduarda Krečmara. A hlavně, Volkovi to i zde zpívá jako za mlada.

Zlatý hřeb: Já ti píšu, Sally
Zní to jako: úměrně době

Body: