14.12.2009 | Autor: Ivan Ivanov

Universal (41:10)
Mika svým debutem Life In Cartoon Motion okouzlil svět a získal si ho svou chlapeckou bezprostředností a lehkosti, jakou šířil dobrou náladu. Tento anglicko-libanonský klučík si na nic nehraje, miluje a hraje jednoduchý pop a dělá ho dobře i na své nové desce. Hudební svět vždy bude potřebovat náladové a svižné rádiové hity, u kterých není nutno přemýšlet a druhé album Miky jich opět nabízí dostatek. V jeho muzice je cítit optimismus a bezstarostnost, který pop šedesátých a sedmdesátých let měl na rozdávání. Snažím se přijít na to, zda jsou na jeho nové desce nějaké změny či posuny oproti té předešlé a na nic jsem nepřišel. Pořád krásné sborově zpívané refrény, lesy smyčců v místy hodně rozmáchlých aranžmá a vše podmalováno romantickým pianem trošku á la Malásek. Album The Boy Who Knew Too Much obsahuje dvanáct skladeb a nebude přehnané tvrdit, že každá z nich má potenciál stát se hitem. Mika prostě vládne obdivuhodným skladatelským talentem, který může ještě vyzrát až do „mc cartneyovské“ podoby. Na tuto myšlenku mě přivádí třeba skladba By The Time, je malinko jiná, trošku „složitější“ a prozrazuje cestu, kterou by se do budoucna mohl vydat. A když ne a nadále bude psát takové rozmarné, veselé písničky, taky se nic nestane. Svoje kouzlo má a touto deskou ho jenom potvrdil.

Zlatý hřeb: By The Time
Zní to jako: začátky Toma Jonese

Body: