8.12.2009 | Autor: Petr Korál

Universal (40:06)
Michal Hrůza celkem očekávaně pojal svoje nové album v podobném duchu, v jakém se nesla už jeho sólová prvotina Bílá velryba. Tentokrát ovšem zařadil o něco méně zasmušilých, komorně laděných věcí a naopak se jako by přestal bát upotřebit víc sice jednodušších, leč vzdušných a melodicky elegantních písniček, takže se zároveň částečně a takříkajíc po spirále vrátil až někam do časů Ready Kirken. Výsledný kompromis mezi „otevřeným popem“, hravou a zábavnou polohou (Sofie z Moulina) a přemýšlivým softrockovým písničkářstvím působí na každý pád svěže a nekřečovitě a Hrůza se jen málokdy smekne na kluzkém rozhraní, oddělujícím povrchnost od náležitého uměleckého nadhledu.
Pokud se mu pro příště podaří vyvarovat se už přece jen dost vtíravému a plytkostí zavánějícímu popíku (duet s Katarínou Knechtovou Píseň labutí) nebo rádoby odlehčujícím odrhovačkám (Motorka), definitivně doroste v jednu z nejméně přehlédnutelných figurek na zdejší hudební šachovnici. Komu na ní v současnosti chybí skupina Lucie, nechť zbystří pozornost, protože Michal Hrůza se čím dál přesvědčivěji stává adekvátní náhradou za ni.

Zlatý hřeb: Napořád, Žádost o přátelství
Zní to jako: vkusný dospělý pop rock

Body: