4.3.2009 | Autor: Ivan Ivanov

Sony (41:01)
Je to zvláštní, recenzovat desku člověka, který na desce nezazpíval, nesložil a nenahrál ani notu. I to je důkaz Horáčkovy jedinečnosti, který si už jako textař vydobyl takovou pozici, že o poctu zhudebnit jeho texty (bez jistoty, že se objeví na desce) soutěží řada skladatelů. Známých (Petr Hapka, Ivan Hlas, Karel Holas, František Černý) i neznámých (Hana Robinson, Milan Vyskočáni). Pak se ze vzniklých skladeb udělá výběr a do studia je pozváno sedm zpěvaček. Známých (Natalie Kocábová, Szidi Tobias, Lenka Nová) a míň znamých (Věra Nerušilová, Naďa Válová, Hana Robinson, Tereza Nekudová). Každá z nich zkouší několik skladeb, pak se vybírá dál a nakonec se na desku dostane ta píseň, která příslušné zpěvačce sedí nejvíc. Pozvou se špičkoví muzikanti, své hlasy zapůjčí i Richard Krajčo nebo kluci z Čechomoru a pak se dlouho a pečlivě nahrává pod dohledem „perfekcionála“ Horáčka. A tak mi řekněte, může být taková deska, která je broušena jako diamant, špatná či průměrná? No jasně, že ne. Ohrožený druh, je vzhledem ke způsobu práce pestřejší a různorodější album než ta, která Horáček točí s Petrem Hapkou. Šanson na všechny způsoby opět dominuje a o tom, že je zvládnut na jedničku není třeba se dlouze rozepisovat. Ale na desce jsou i přesahy do jiných žánrů, což z ní dělá ještě atraktivnější záležitost, než možná sám Horáček původně předpokládal.

Zlatý hřeb: V úzkých, Zpráva, která všechno změní
Zní to jako: dobré album od Leonarda Cohena nebo J.J,. Calea

Body: