7.5.2014 | Autor: Michal Husák

Warner Music (41:45)
Album Aftershocks je na domácí scéně jednou z nejvýraznějších událostí první půle letošního roku, ať už si ke slovíčku „událost“ přidáme jakékoli pomyslné hodnotící znaménko. Jasnou devizou je účast extraligové rytmiky Sheehan - Donati, nahrávku zdobí adekvátně silný zvuk a zřetelně definovaný rukopis, který přirozeně obsáhne pestrou škálu výrazů od uvolněné Anna Drops až po zbrunátnělou Death Row, shodou okolností uprostřed alba zařazené vzápětí po sobě.

Na druhé straně však z dílny ústřední dvojice Kocáb & Proudfoot vzešlo spíše konvenční, tradičně laděné hard & heavy s příchutí přelomu 80. a 90. let. Také skladatelsky a aranžérsky přináší materiál vedle silných momentů i ty méně přesvědčivé. Zkrátka navzdory značnému potenciálu a ústřední myšlence celého projektu, totiž rozlétnout se k dalším novým obzorům, se kdesi na pozadí vtírá dojem, že mašina jede na jistotu a s ne úplně odjištěnou ruční brzdou.

Srovnávání s Výběrem, ať už kterýmkoliv, není z podstaty věci úplně košer, nicméně album svým sdělením v mnohém připomene Pražský výběr II. A vzhledem k tomu, že zvukovou úderností směřují Aftershocks do „metaličtějšího“ ranku, se vší úctou a respektem si neodpustím ještě jednu zdánlivě kacířskou paralelu: a to s nedávnou deskou „výběrovských tovaryšů“ Hentai Corporation. Každý po svém nechť si už utvoří obrázek o aspektech jako muzikální hravost, svěžest, přirozená energie...

Zlatý hřeb: Anna Drops
Zní to jako: výtečně provedený, ale obsahově žel spíše standardní heavy rock

Body: