3.5.2004 | Autor: Vendula Zmeková

"Nazvala jsem tu desku Lucky také proto, aby nikdo neměl mylné představy, že ta deska šťastná není," vysvětluje kansaská diva a má proč. Předchozí titul Skin byl totiž naopak "smutný", Melissa Etheridge se na něm vypovídávala z rozpadu dvanáctiletého vztahu. Ale teď už má novou přítelkyni (jistě, Melissu, ač ověnčenou v USA několika platinami a cenami Grammy, u nás znají spíše čtenáři bulvárů než hudební nadšenci - jako nechtěnou bojovnici za práva homosexuálů) a vše je v naprostém pořádku. A aby to bylo jasné úplně každému, nechybí na obalu CD ani podkůvka pro štěstí. "Ta hlavní změna se ovšem udála uvnitř mě samotné. Cítím se šťastná, naučila jsem se mít ráda sama sebe, snažím se žít lépe svůj život - a proto také píšu úplně jiné písničky," dodává Melissa. Klenuté refrény bouří a jásají, podpořeny mohutnými akordy lomozících kytar, Lucky je přímo modelovou ukázkou nezamindrákovaného, pozitivního amerického poprocku. Ovšem nic kašírovaného ve smyslu stadionových odrhovaček nečekejte, byť se nejedná ani o žádné hluboké výpovědi. Melissa se opírá do svého originálně zabarveného, hrubšího hlasu s upřímností, vřelostí, jistotou a chutí. Štěstí jí zkrátka sluší.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/04