3.8.2002 | Autor: DJ Mobley

Bleu Note / Capitol (50:10)
Milovníkům drsnějších a zemitějších emocí je určena nová deska amerického postmoderního tria Medeski, Martin & Wood, která vyšla v jarních měsících pod tajuplným názvem Uninvisible. Přeložit ho do češtiny nebo pochopit je asi stejně těžké jako popsat hudbu jedné z nejvlivnějších a nejoriginálnějších jazzových skupin počátku nového tisíciletí. Masky s dlouhými nosy na tvářich členů tria na obálce i dvojitá negace v názvu 'Ne-neviditelný' jako by odkazovaly na dvojznačnost hudby, která se s živočišnou neodbytností vetřelce zabydlela v potemnělém labyrintu naší nejisté doby. Tahle zneklidňující filmová hudba vzniká někde na pomezí mezi groovem a experimentem, mezi rockem a jazzem, mezi energií a úzkostí. Určitě nejde o nejpohodovější nebo nejromantictější film, jaký si umíte představit, ale co se dá dělat, jiný nemáme. Zkuste to vedle nebo příště. A mezitím tahle partička stárnoucích newyorských výrostků nevzrušeně pokračuje ve své chladnokrevné a podivně euforizujicí demolici dnes tak módního varhanního tria, kterou před nihilismem a totální depresí zachraňuje jen nepotlačitelné funkové gusto likvidační čety jménem MMW. Ininvisible stylově navazuje jak na mezníkové album Combustication, tak na jejich poslední nahrávku The Dropper. I tentokrát si zfetované rhytm & blues made in MMW pohráváse všemi žánrovými a stylovými ingrediencemi, které trojici zlomyslných kutilů zrovna přišly pod ruku: rock a blues, free jazz, davisovská fúze, barové a kabaretní odrhovačky, hip hop nebo world music. Příjemnou novinkou jsou tentokrát ve dvou skladbách futuristicky znějící dechy - které objevují letos po boku MMW i na pódiu - a závěrečná ping pongová výměna jako připomínka, ze nejen bozi a teroristé, ale i MMW si rádi hrají. Místy je to docela vážná sranda.




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/07