24.1.2011 | Autor: Petr Korál

AVIK/EMI (39:38)
Druhé album pražské formace Matahari potvrzuje především jednu zásadní věc: že v osobě Žántí (Žaneta Balogová) má tenhle soubor vskutku znamenitou frontwoman. Její vokál působí čím dál vyzráleji a aby usekala špinavé pazoury paní Nudy, občas Žántí svůj projev prokládá parádním agresivním řevem, čímž muzice Matahari dává další rozměr a hlavně patřičně grády. Mohlo ho být klidně upotřebeno ještě víc...
Nahrávka totiž na rozdíl od třaskavých, energeticky mimořádně výživných koncertů Matahari působí docela krotce. Jako by někdo kapele ve studiu přistřihl křídla a přidusil její tvrdost a zvukovou nekompromisnost. Více tak (možná záměrně) vyplují na povrch melodické partie, jenže ty ne vždy disponují potřebnou nosností.
Jinak řečeno, zatímco některé skladby jsou velice zdařilé, jiné trpí jistou nápadovou chudokrevností. Debut Jistota se houpá (2008) byl celkově o něco silnější a zůstává nepřekonán, avšak i Šapitó iluzí ve zdejších poměrech pořád představuje nadprůměrnou záležitost.

Zlatý hřeb: Praha je láska i svině
Zní to jako: rockově-popový crossover à la Guano Apes apod.


Body: