25.11.2011 | Autor: Michal Husák

Warner Music/Supraphon (53:00)
Kapela by prý uvítala, kdyby nebylo nové album označováno jako heavy metal. Rozumím velmi dobře. Heavy metal v širším smyslu slova to nepochybně je a věru prvotřídní. Bez jakéhokoliv snobismu a falešného elitářství je ovšem tato nálepka pro novinku Mastodon degradující. Čtveřice z Atlanty zněla kdysi na začátku jako pořádně nevrlá sludgemetalová bestie, po nějakých deseti letech a čtyřech albech to na tom aktuálním, pátém dopracovala k étericky alternativnímu rockovému písničkářství. Hutnost a vnitřní energie nahrávky pořád velice dobře souzní s pravěkou špínou, na „fasádě“ jsou ale už delší dobu křehké ornamenty. A jestli dosavadní desky Mastodon byly ve finále poněkud „divné“ (jakkoliv velmi půvabně a nápaditě), The Hunter už definitivně aspiruje na pocty rockové první ligy. Přitom nikdo nemůže kapele nic vyčítat, tady není řeč o žádné podbízivosti, prvoplánové snaze se líbit nebo (za)prodat. Je to velmi zavádějící výraz, ale takhle nějak dnes vypadá skutečně progresivní rock v intencích hodnot, jak je chápali otcové žánru někdy v sedmé dekádě (i ta je ostatně ve zvuku Mastodon slyšet).

Zlatý hřeb: celá deska
Zní to jako: esence inteligentního tvrdého rocku

Body: