8.5.2003 | Autor: Jindřich Göth

Mute Records/EMI (47:09)
Je pozoruhodné, kterak dokázal Martin L. Gore na svém již druhém sólovém počinu sjednotit skladby jinak velmi rozdílných interpretů a vtisknout jim pečeť k sobě padnoucího celku. Posluchač neobeznámený by tak lehce mohl nabýt dojmu, že poslouchá autorskou kolekci, nikoliv sbírku předělávek.
Logicky se tedy musíme ptát, jaký ten Gorem nově ušitý zvukově aranžérský kabátek vlastně je. Odpověď je nasnadě. Jelikož je protagonista znám coby skladatelský mozek Depeche Mode, v podstatě všechny skladby kloužou na potemnělých syntezátorových aranžích, vzdáleně snad upomínajících poslední 'postwilderovské' desky Goreovy domovské formace. Jedinou výjimku tvoří Lost In The Stars z pera Maxwella Andersona a Kurta Weilla, v níž je hlavní důraz kladen na prostý zvuk klavíru.
Martin L. Gore již podruhé sáhl po svých oblíbených skladbách a přetvořil je k obrazu svému. Nijak je přitom neznásilňoval, ani neždímal. Pouze (tedy v uvozovkách) jim vtiskl vlastní tvář. Více než kuriozita to ovšem není.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2003/04