7.6.2009 | Autor: Leoš Kofroň

Supraphon (50:02; 43:18; 69:41; 54:08; 51:44; 55:49; 54:14; 60:46)
Po před dvěma roky vydaném boxu osmi alb s Jazz Q, navazuje nyní klávesista a skladatel Martin Kratochvíl stejně obsáhlým kompletem, který shrnuje jeho čtvrtstoletí trvající spolupráci s kytaristou Tonym Ackermanem. Posun od elektrického jazzrocku naplněného výbušným napětím ke zklidněné akustické muzice, signalizovaly už některé kompozice z posledního období Jazz Q. Teprve však až s americkým muzikantem mohl Kratochvíl začít vést komorní a zcela rovnocenný dialog (tak se ostatně jmenují i dvě desky z této retrospektivy) mezi dvěma tradičními strunnými nástroji a též prozkoumat (v experimentálně laděných skladbách či improvizacích) jejich zvukové možnosti. Přestože jde mnohdy o návrat (a to i opakovaně) k melodickým motivům, které pocházejí ještě z éry Jazz Q, nanášejí se zde na ně nové zvukové barvy, mění jejich rytmus, atmosféra, nálada. Hudba, jíž Kratochvíl se svým kolegou provozoval, má tak na jednotlivých deskách tu blízko k new age a ambientu, tu k minimalismu či alternativně (zejména tam, kde se k oběma hudebníkům připojuje cellista Vojěch Havel), občas jsou slyšet i ozvěny blues, či latiny.

Zlatý hřeb: Ornament, Toledo
Zní to jako: Ideální hudba k meditaci a relaxaci, které však není pouhou zvukovou kulisou

Body: