21.11.2002 | Autor: Daniel Vojtíšek

Mercury/Universal Music (55:41)
Sociální témata se táhnou Knopflerovou tvorbou již od počátků s Dire Straits (kupříkladu In The Gallery z prvního alba). Knopflerovým stále se vracejícím tématem je 'Geordieland' - chudý průmyslový kraj kolem města Newcastle-upon-Tyne. Ani jeho hudba se od prvního alba Dire Straits nijak zásadně nezměnila, jen je trošku jednodušší a tišší. Ty tam jsou dlouhé instrumentální pasáže slavné Telegraph Road ze čtvrté desky. Důraz je zde kladen především na výpověď a jednotu hudby a textu. Kdosi se u příležitosti Knopflerova koncertu v Praze roku 1996 vyjádřil, že umělec už nemá co říct a není s to přijít s něčím novým. Jako kdyby neustálá 'inovace' a 'progres' byly mírou umělecké účinnosti. Chce snad někdo tohle po Dylanovi? Každá jeho nová deska se nám může nejvýš líbit či nelíbit. To je všechno. Knopfler je na tom úplně stejně. Ostatně buďme rádi, že je pořád jaksi 'stejný#. Je totiž jedním z mála kytaristů a zpěváků, vynořivších se na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století, kterého po pár prvních tónech spolehlivě poznáme.

Knopfler se k Dylanovi blíží i jinou vlastností - nestará se, zda se sám hudebně vykrádá, sdělení je mu přednější. Už prostě necítí potřebu zviditelňovat se efektními postupy. Prostý smutek dělňasa nad opuštěním drsného, leč přece jen rodného kraje, kde je zvyklý, ač jej díky ženské čeká pravděpodobně lepší budoucnost (Fare Thee Well Northumberland). Nebo hořká ironie britského gastarbeitra ve Spolkové republice Německo (Why Aye Man), který si tam vydělá dost na to, aby vypil všechno pivo v městečku poblíž pracoviště a ještě přivezl nějaké prachy domů. To je, oč tu běží. Upoutávací firemní přelepka 'hlas a kytara od Dire Straits' se jeví jaksi zbytečná.




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/11