27.7.2009 | Autor: Michal Husák

Interscope/Universal (72:06)
Méně by možná bylo více, i když umělecké záměry druhé poloviny alba těžko soudit. Úvod nenechává na pochybách, že se k poťouchlému principálovi vrátil jeho nejcennější parťák, Twiggy Ramirez. V podstatě jsou to songy chytře sestavené z motivů, které jste už mnohokrát slyšeli v Mansonových lepších časech, ale za pomoci uvážlivě vyladěných aranží (poslechněte si pozorně zdánlivě banální Leave A Scar) fungují bez výraznějších námitek. Postupně ale přebírají vládu rozvleklé „psychedelické“ plochy, dlouhé tracky se stávají ještě delšími a užít si tuhle polohu už vyžaduje opravdu specifické naladění. Přestože se album může pochlubit výbornou, dynamicky vrstevnatou produkcí, dojem okoukanosti po hudební i textové stránce (obligátní kritika pokrytectví a temných stránek společnosti) to nezvrátí. Na minulé desce Manson psychicky i kreativně tápal, ale pokusil se o krok vpřed. Tentokrát budou tradiční fanoušci spokojenější díky oživení osvědčené formy, ale domnívám se, že celkově lepší nahrávka nevznikla.

Zlatý hřeb: Leave A Scar
Zní to jako: příliš zdlouhavé opakování starých (anti)pravd

Body: