27.11.2008 | Autor: Petr Korál

Sony BMG (42:36)
Možná už se vám píseň Ztrácíš tím, jak vás atakuje ze všemožných rádií, zajídá, ale jedno jí upřít nelze: je to opravdu hit jako hrom. Jenže podobně melodicky vstřícných, přitom však vkusných a nepodbízivých písniček na debutu železnorudského zpěváka, muzikanta a soběstačného autora Marka Ztraceného bohužel zas tak moc není. Pop rock v jeho podání (a pojetí) není špatný, avšak většinou přece jen poněkud tuctový. Navíc pomyslný úsměv jeho skladeb nabourávají zkažené zuby pseudoromantiky a naivity hluboce zakořeněné v obsahově nezřídka dost povrchních textech plných frází a klišé, které by člověk čekal spíš u nějakého začínajícího gymnaziálního bigbítku. Tklivé klavírní cajdáčky (Něco končí, Chtíč) pak jsou vyloženě k nesnesení.
Ale abych Markovi nekřivdil: ledacos zachraňuje svým nesporně charismatickým projevem a jestli bude mít příště k dispozici skladatelsky i textově silnější materiál, můžeme se od něj dočkat daleko přesvědčivějšího počinu.

Zlatý hřeb: Ztrácíš, Umírám
Zní to jako: kvalitativně nevyrovnaný rockový popík

Body: