18.9.2011 | Autor: Petr Korál

vlastní náklad (40:32)
Tak především: příjmení zpěváka a kytaristy Marka Dusila není náhoda. Jde o staršího bratra Lenky Dusilové, který se už nějaký ten pátek také pokouší prosadit na domácí hudební scéně. Po vzájemně provázaných projektech Marek Dusil & Moje kapela a Marek Dusil & Youngblood je tu teď skupina Marek Dusil Blend, s níž se její ústřední postava konečně dočkala oficiální prvotiny. Vyšla sice již před rokem, ale rozhodně není od věci na ni upozornit i s takovým zpožděním.
Dusil má už delší čas v kapele po ruce dalšího schopného a dodnes nedoceněného muzikanta, a to kytaristu a zpěváka Jiřího Tomáška řečeného Bany (pamětníci ho mohou znát z ostravských skupin jako Matyáš Gali, Milion sedm aj.). Na desku Cosi Bany přispěl i dvěma svými skladbami, ale jinak je Dusilovým autorským počinem. Celkem logicky – protože Marek Dusil je, zjednodušeně řečeno, rockovým písničkářem, od nějž se to tak nějak očekává.
Materiál alba se pohybuje v rozmezí od inteligentního popu až po poměrně řízný bigboš. Avšak to není až tak podstatné (byť pestrost je obvykle samozřejmě vítána). Důležitější je něco jiného. Totiž to, že Cosi až na pár tuctovějších výjimek nabízí v převažujícím úhrnu elegantní, jiskrně melodické a přitom ani za mák tupě podbízivé popěvky s nejednoznačným poetickým poselstvím určeným přemýšlivému posluchači. Mám ale bohužel obavu, že tohle se na české scéně momentálně příliš nenosí a že tato deska nespravedlivě zapadne. Kéž bych byl špatným prognostikem!

Zlatý hřeb: Harmonikář, Stín (Křídla do noci)
Zní to jako: chytrý pop rock


Body: