11.10.2002 | Autor: michal nanoru

Radio Bemba/Virgin/EMI Czech (64:40)
Pořád zkoumám účinky dechové sekce na své mimické svaly. Zatím jsem došel jen k tomu, že se při jejich správném použití dokážu culit jako idiot a naopak povadnout jak zmoklý klaun. Vidíte, že mé zkoumání příliš nepokročilo. Vždy se totiž začnu zubit jak kretino, nebo vadnu jak opršelý klaun a vůbec nejsem ten sarkastický kritik nanoru, jak mě znáte. Problém je v tom, že nedokážu najít nikoho dost chladného, kdo by volání přírody při zásahu dechy odolal. Zjistil jsem totiž, že samovolná touha objímat i zcela neznámá a ne úplně přátelsky vypadající individua ve sledovaném případě napadá všechny v mém okolí. Přesto doufám, že zmíněná studie existuje. Má víra je neověřená, opodstatněná jen existencí zla ve světě. Manu Chao umí tyto skryté pozitivní proudy používat. Nevím, jestli to dělá vědomě, nebo zapadá do formule 'srnka neví, že je srnkou'.

Pokud jste obeznámeni s mou recenzí jeho pražského koncertu, víte,co se dělo na pražském koncertě. A teď se v devětadvaceti traccích dozvíte, co se dělo na turné, které obsáhlo tři světadíly (včetně tří výsadků v Chiapasu). Děly se tam věci. Škarohlídi můžou prskat,že Manu už několik let s Mano Negra nebo sám motá dvě melodie (i tady jsou dvakrát Radio Bemba, Pinocchio, Que Paso Que Paso). Ať. Šestadvacetičlenný Radio Bemba Sound System otevřené hlavy vždy odstřelí absolutně spontánním muzikantstvím, upřímnou nezištností a čistou radostí z hudby malejch kluků, kterejm se plní největší sen - hrát. Samozřejmou ignorancí hranic; geografických, třídních, uměleckých, nebo stylových. Může to být punk, ska, reggae, balkánská nebo mexická dechovka, latino, lidovky kteréhokoli národa planety. Může to být francouzština, angličtina, španělština, dialekt kteréhokoli národa na planetě. Dneska bude tahle pestrá melodie s heligonkou, zítra s kytarou a v noci pak v nonstopu na nádraží s ragga MC'm. Teď se jmenuje tak a za minutu onak. Včera přešla do třeštění, převčírem vyjemněla. S jednoduchou rovnováhou mezi nehloupostí a strhující lidovou hitovostí. Úplně slyšíte, jakse u toho šťastně smějou. Manu a jeho parta děsí odpůrce frází (nanoru) když je nutí papagájovat o spojení v hudbě (united we stand!), nekonečné letní pohodě, jediné euforii a extázi. Emoce jsou vypjaté, život - mala vida - se žije extrémně, tak jak je, ato hned teď. nanoru to pro Manu udělá. nanoru má Manu rád a přes jeho jednoduchost (vybírejte sami) ho obdivuje. Když totiž nasadí k Machine Gun tequila sexo marijuana, nebo v La Primavera s dětskou radostí vyrazí z klídku do punkové spouště, nanoru se culí jako idiot, a při mariachi Clandestino, Bienvenida A Tijuana nebo Minha Galera vadne jak opršelý klaun.




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/10