3.11.2010 | Autor: Michal Husák

Sony Music (44:24)
Pověst mladistvých rebelů a levicových provokatérů je v případě těchto distingovaně stárnoucích welšských alt-rockerů dávno prorostlá neméně výrazným charakteristickým rysem – citem pro krásně klenutou popovou melodii, která přichází ke slovu zejména na albech odlehčenější povahy. Manics takhle čas od času „oddechují“ rádi a na jubilejní desáté řadovce si lehkosti a uvolnění užívají dosyta. Nahrávka je to svěží a hravá, vůbec nejde o nějaký odevzdaný rutinérský odvar – i když se napřed zdá, že tu nenarazíte na pronikavé hity jako v minulosti, třeba taková Hazelton Avenue je křehce kouzelná podle těch nejlepších tradic kapely. Je to deska celistvá i pestrá zároveň, čemuž ostatně přispívají i zajímaví hosté Ian McCulloch, John Cale či Duff McKagan.

Zlatý hřeb: Hazelton Avenue
Zní to jako: typičtí Manics ve své odlehčenější poloze.

Body: