5.1.2012 | Autor: Jindřich Göth

Sony Music (60:02 + 60:21)
Definitivní best of velšských kazatelů. Jednou jsem v článku o Manic Street Preachers napsal, že až budou jednou sestavovat kompilaci toho nejlepšího, bude tam hitů, až bude krabička s diskem praskat. Pravda, Manics už jednu podobnou kompilaci mají – Forever Delayed z roku 2002 –, ale od té doby se ještě pěkných pár hitů v jejich diskografii urodilo a troufám si říct, že pokud nechcete vlastnit všechny desky, a přesto byste chtěli mít „něco od Manics“, tohle dvojalbum je přesně pro vás.

Nebudeme si nic nalhávat, Manic Street Preachers už vše nejdůležitější vyřkli, a pokud se od nich v budoucnu dočkáme další nahrávky, těžko překročí stín bomb ráže Holy Bible. Takže znovu: tohle je opravdu to nejlepší od svého času jedinečné kapely. A emocionálně-hitová kadence zejména prvního disku je smrtící: Love’s Sweet Exile, You Love Us, Faster, Revol…

Zlatý hřeb: Little Baby Nothing. Tahle věc mě rozbije po miliónté stejně jako napoprvé.
Zní to jako: Manics. Takže tady trochu Clash, onde G ‘n’ R, tamo zas špetka glam rocku.

Body: