10.9.2008 | Autor: Mikuláš Dohnal

X production (44:00)
Takhle to dopadá, když má kapela zcela volnou ruku při naplňování svých hudebních vizí. Moimir Papalescu a Peter van Krbetz svůj Magnetik rozjeli jako písničkovou poctu svému oblíbenému krautrocku a stařičké sci-fi – není pochyb o tom, že debut byl jejich nejpřístupnější deskou – poté vzadli hold Wellsově Válce světů a na Laudanum před posluchačem rozprostírají zvukové krajiny plné klidu a soustředění. Zmizely čitelné melodie z debutu, zmizelo drama z dvojky, zbyla zvuková alchymie, podmanivá atmosféra a naprostá tvůrčí svoboda. Ta ale v případě Magnetik nevede k okázalému předvádění se a rozmělňování již vyřčeného, ale právě naopak. Laudanum je možná vůbec nejsevřenější a nejvyrovnanější nahrávkou, kterou pánové Papalescu a van Krbetz vyprodukovali. A že tahle klidná a meditativní hudba zní jak z jiného světa? I to byl nepochybně záměr.

Zní to jako: soundtrack k bezesné noci
Zlatý hřeb: těžko vytrhovat




Body: