7.11.2011 | Autor: Michal Husák

Roadrunner/Supraphon (48:58)
Čtyři roky po albu The Blackening přicházejí Machine Head se svou celkově sedmou řadovou deskou, která možná obecně zůstane trochu v jeho stínu, osobně mi ale sedne ještě o poznání víc než ze všech stran velebený předchůdce. Potíž může být snad jen v tom, že na minulém albu se čtveřice nadechla k novým obzorům a parametry moderního dynamického thrash metalu vyšperkovala nebývalou nápaditostí i energií. Zatímco Unto the Locust podle mnoha ohlasů „jen“ navazuje a rozvíjí. Jenže jak rozvíjí! Delikátní skladatelský čuch na hity, masivní energie, moderní švih i nepřeslechnutelný odkaz dávných metalových velikánů… To vše dělá z novinky jedno z nejpřitažlivějších thrashových alb nejen této sezóny. Ještě nikdy snad Machine Head nezněli tak melodicky, a přitom nabušeně a skladatelsky komplexně.

Zlatý hřeb: I Am Hell
Zní to jako: thrash metal s moderní náladou a klasickou silou

Body: