MY: Druhé slunce
30.1.2007 | Autor: Pavel Klusák (Týden)
Black Point (35:16)
Další ze stovek a tisíců sympatických projektů patrně někoho poctivého, ovšem bez „políbeného“ momentu, který by způsobil, že nahrávka může oslovit publikum nad okruh osobních přátel. My hrají písně se zvukem šedesátých let, v menší míře se rozjíždějí k zvukově vrstevnaté psychedelii, častěji stavějí složitější struktury jako z raného art rocku. Je to celé dosti seriózní a není poznat, proč chtějí dnes někoho oslovovat právě tímto zvukem: asi že ho mají rádi. Sám vydavatel jako by tápal, co o tom celém říci. Black Point Music se sice vymezuje jako „alternativní“ vydavatelství, ale o své produkci tentokrát píše snaživá klišé jako „My hrají pohodu“, „My se těší na vás“, „neopakovatelná atmosféra šedesátých let“, „šedesátky pro 21. století“. To album není žádný zázrak, ale vedle propagace, které se mu dostává, je to klenot.
Zlatý hřeb: Vaše vlastní paměť – se zvukem šedesátých let si vždycky nakonec spojí něco příjemného, ne?
Zní to jako: Revival šedesátých let bez osobité jiskry
Body: