13.12.2001 | Autor: Radek Diestler

Sanctuary/Panther (65:23 & 43:53)
Přes veškerý respekt, který k Lemmymu chovám, bych dnes na koncert Motörhead asi nešel. Jsem přeci jen jinoch již postarší, uši mám jenom jedny (a občas pocit, že už to s nimi není nejlepší) a metalse mnou zdaleka tak necloumá, jako v pubescentních časech. Ale vlastnit No Sleep 'Til Hammersmith považuji za občanskou povinnost. Protože jestli chcete o té staré čarodějnici vědět skoro všechno, nemůžete v tomto případě sáhnout vedle. A vůbec: kdybyste mě v noci probudili a poptali se po třech nejlepších živácích rockové historie podle Diestlera, v rychlosti odrecituji Live At Leeds - Kick Out The Jams - No Sleep 'Til Hammersmith a pak se vás hned pokusím inzultovat za rušení nočního klidu.

Rozšířená edice k dvacátým narozeninám alba je luxusní. Její pachatelé vysmýčili registraturu a z nevydaných částí záznamu tří slavných koncertů v Newcastle a v Leedsu sestavili kopii původní verze alba, pokrývající druhý disk kolekce. Liší se jen vypuštěním Iron Horse - Born To Lose, která na původním albu bylá - nahrávka však pocházela z blíže nespecifikovaného staršího vystoupení. Místoní zde najdete Bite The Bullet / The Chase Is Better Than The Catch, situované též na závěr prvního disku k vlastnímu No Sleep..., v další štědré várce bonusů. Ta je pozoruhodná ještě jedním momentem: patřičně energickou verzí prastarého motownského fláku Leaving Here (znáte i z kompilátu No Remorse), kterou kromě mladého Lemmyho choval v oblibě třeba i další slavný britský kořalečník Ron Wood a se svou ranou sestavou Mynah Birds ji nahrálna desku.

K tomu si přidejte zasvěcenou ediční poznámku Kerrangovce Phila Alexandera, faksimile dobové recenze, spousty fotografií... ano, tomu říkám reedice!



P.S.: Bod dolů putuje na konto Lemmyho nezpěvu. Nikdy jsem s tím úplně nevyrovnal, i když po patřičně dramatickém hokejovém zápasu týmu svého srdce na tom občas bývám stejně.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop /