25.12.2004 | Autor: Jindřich Göth

X Production (59:41 min.)
Jeden by se už skoro bál, že ve zdejších končinách nemůže vzniknout opravdu odvazová deska, nezatížená mindárky a stvořená s evidentním nadhledem. Electroclashoví The Nihilists to dokázali, sláva jim. Analogue Voodoo je skvělá a zábavná kombinace electra, punku, new wave, disca, rock´n´rollu a bůhví ještě čeho, která drží perfektně pohromadě a jen tak se neoposlouchá. Je evidentní, že se na ni podíleli zkušení muzikanti s jasnou představou, čeho chtějí dosáhnout. Koneckonců, Moimir Papalescu působil v kapelách Vanessa či Gun Dreams, kytaristu Hanka J. Manchiniho si můžete pamatovat z formace Rány těla a saxofonista Peter Van Krbetz hrál v Psích vojácích. Jmenujme ještě zpěvačku La Petit Sonju, jejíž nedbale a "oraženě" frázovaný vokál dává skladbám tu pravou dekadentní náladu, a máme pohromadě celou sestavu.
Atmosféra alba připomíná rozjetý klub, v němž je dovoleno vše: divoce pogovat na elektronické "nářezy" Perfect Boy, Corpse či Boys And Girls And Heroes, "psychedelicky" se pohupovat při Motorpsycho či platonicky obdivovat La Petit Sonju při cajdáčku Everybody Calls Me An Angel. Komu to nestačí, může se dorazit na remixu Summer Deviation z dílny Sunshine.
Takže, komu ze ctěných čtenářů se stýská po pořádně švihlém disco-rock´n´rollu, jako produkovali Sigue Sigue Sputnik blahé paměti, nechť sáhne po Moimir Papalescu & The Nihilists. Zábava zaručena.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/12