26.2.2008 | Autor: Jaroslav Riedel

EMI (44:07)
Třinácté album v diskografii vůbec není pro Mňágu & Žďorp nešťastné. Jen je to číslo poněkud vysoké na kapelu, která se za dvacet let od svého vzniku vlastně příliš nezměnila a pro níž debutové album už navěky zůstane nepřekonatelným vrcholem. Písničky jsou většinou veselé, roztančené a příjemné - jen nápadů v nich není tolik jako kdysi. Změna je ale patrná v textech: dřív tak typickou skepsi vystřídaly optimistické proklamace. Petr Fiala už napsal podstatně lepší písničky, ale s ním Mňága & Žďorp stojí a padá: dokumentuje to veskrze zbytečný skladatelsko-textařko-pěvecký příspěvek kytaristy Jaromíra Mikela.

Zlatý hřeb: Cesty Páně, Dubový taxík
Zní to jako: kapela se snadno rozpoznatelným zvukem

Body: