8.1.2004 | Autor: Jaroslav Riedel

Universal Music (70:57 min)
Miroslav Žbirka nikdy dřív koncertní album nevydal, což ovšem neznamená, že by v jeho diskografii nějak zvlášť chybělo. Výsledek je očekávatelně solidní: dobré skladby, dobře zahrané, v podání zpěváka, který si stabilně udržuje dosti vysokou úroveň tvorby. Zároveň však lze jen těžko tvrdit, že by Žbirka byl v prosinci 2003 v Lucerně v nějak mimořádně skvělé formě nebo že by koncertní aranže přidávaly písničkám něco nového.
Najdeme tady skoro všechny největší Žbirkovy hity - samozřejmě Biely kvet, Atlantídu, 22 dní, Len s ňou nebo Čo bolí to prebolí. A ty písničky, které se nevešly celé, byly aspoň vzpomenuty v šestapůlminutové směsi. Podivným dramaturgickým vybočením ovšem je dvojí zařazení skladby Cesta zakázanou rýchlosťou - zjevně jen proto, že v druhé verzi si na bicí zahrál Žbirkův syn David.
Po devatenácti koncertních nahrávkách následuje studiový přídavek, který z tohoto alba dělá přece jen překvapivou a mírně kontroverzní záležitost. Vedle celkem pominutelného Žbirkova dueta s dcerou Lindou (Lásky bezbranných) tady totiž najdeme McCartneyho skladbu Follow Me, kterou její autor Žbirkovi zahrál při své letošní pražské návštěvě. Žbirka se ji pak naučil podle nahrávky z McCartneyho vystoupení v Glastonbury a vydal ji teď dřív než sám autor.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/12