24.12.2004 | Autor: Jaroslav Špulák

Universal Music (42:36 min.)
Kdo by se byl nadál, že skupina kolem herce Jiřího Macháčka Mig 21 dojde až ke třetímu albu a cestu jí bude lemovat tak mocná popularita, že elpíčko bude patřit k jedněm z nejočekávanějších na konci kalendářního roku, čili v době, kdy obyčejně vydávají pouze vyvolení.
Štěstí se na Mig 21 usmálo a jistě za to mohou poděkovat i faktické popularitě frontmana, který v posledních letech zdobí svou přítomností mnoho českých filmů a jeho podpora i herecký um rostou podobnou silou. Jako zpěvák a textař se ale Macháček příliš nevyvíjí. Těžko také pro něho napsat skladbu, kterou bude moci díky své hlasové vybavenosti zazpívat. Pakliže tedy Mig 21 na nové desce poněkud stagnuje a v podstatě se opakuje hudebně i textově, je to zčásti způsobeno právě přítomností Macháčka. Ale kam s ním?
Třináct skladeb včetně odlehčeného remixu Tančím v samém závěru si spokojeně drandí kolekcí, Macháček v nich zpívá o spoustě bezvýznamných věcí a používá k tomu rýmy, za které by ho peskovali i na základní škole. Přesto se kapele zadařilo dostat do kolekce klid a vyrovnanost jako srdečné přání posluchačům a jako poselství - jediné, byť podstatné. O nic nejde, jako by křičela sborem, a aby to mělo váhu, muzikanti se profesně snaží neztratit ve velké tlačenici české scény a Polákovy písničky tahají za rukáv ty, kteří se podobné rádi učí a pak je hrají u táboráků.
Buďme ale upřímní. Čekal kdosi od Migu 21 něco jiného? Sotva. Pop v jejich podání jsou obyčejné písničky s obyčejnými texty a obyčejnou hodnotou.
Pop je také popelář.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/12