7.5.2008 | Autor: Petr Korál

Black Point (51:19)
Tvorba Mikoláše Chadimy – tedy ta, kterou prezentuje pod hlavičkou skupiny MCH Band – má už od poloviny 80. let (přesněji od programu/alba Gorleben) kontinuální charakter. Ne že by se nevyvíjela nebo dokonce ustrnula na jednom místě, ale jde o vývoj pozvolný a nenásilný. MCH Band asi už jen stěží přijde s něčím zásadně odlišným, radikálně „negujícím“ to, co pro něj bylo oněch více než 20 roků příznačné. Nejlepším důkazem je nové CD Nech světlo dohořet, Kateřino.
Třebaže obsazení skupiny se v posledních letech výrazně proměnilo, žádná hudební revoluce u ní nevypukla. Nastaly spíš jen drobné inovace, onen příslovečný mírný pokrok v mezích zákona – což je tentokrát třeba větší podíl poklidných, až jako by smířených písní, nebo pozměněný sound s výraznou rolí trombonu nového člena Jana Jiruchy. Ale ona zdánlivá nepřekvapivost je vlastně v nejlepším pořádku. Už jen proto, že všechny zde přítomné songy s typickým chadimovským rukopisem jsou svými nápady, atmosférou i jako vždy znamenitými texty Ivana Wernische opravdu mimořádně SILNÉ. V tom nejlepším slova smyslu.

Zlatý hřeb: Když kráčíš kolem hyacintů
Zní to jako: MCH Band stále v náležité umělecké formě

Body: