4.5.2007 | Autor: Josef Rauvolf

Geffen/Universal (47:10)
Po překvapujícím debutu se Macy Gray přestalo dařit, ukázalo se totiž, že vynikající hlas a rytmické cítění a tak dále nestačí, že výsledek může nepříznivě ovlivnit i volba producenta a ne zrovna vyhovující repertoár. Anebo, což byl případ právě téhle kudrnaté krásky, přílišné také tlačení na pilu, a máme-li být ještě konkrétnější, nepokrytá snaha sáhnout si na nejvyšší místa žebříčků a s tím ruku v ruce jdoucí podbízivost. Soudě podle novinky se Macy Gray poučila, mimo jiné i z toho, že jí na původní firmě ukázali dveře, a vsadila více na své umění. Název alba tak nezní naštěstí ironicky. Možná překvapivě se produkce ohlédla spíše do minulosti, nečekejme však nějaké utahané retro – vedle inspirace sahající až k 60. letům, s klidem můžeme takovou Arethu Franklin, slyšíme i žhavou salsu či decentně použitou elektroniku. Dojde-li na smyčce, jako v úvodu silné Ghetto Love, jsou funkční (stejně jako názvuky philly soundu včetně břeskných dechů), následující One For Me dokonce začíná jako hudba k nějakému hodně romantickému filmu ze 40. let, pak ovšem přijdou syntetické bicí model 1990. Nic se přitom netluče, jistě také díky paní zpěvačce – té se podařilo natočit své zatím nejlepší album.

Zlatý hřeb: Ghetto Love
Zní to jako: Big

Body: