2.12.2002 | Autor: Leoš Kofroň

B&M Music (73:12)
Pokaždé se jedná o stejný problém. Kým a podle jakého klíče vybírat písničky na kompilační album s tak závazným a absolutním názvem, jakým je v tomto případě 20 největších hitů Luboše Pospíšila? S názorem, že by tak měl učinit sám interpret, lze polemizovat. Je protagonista schopen zaujmout potřebný odstup? Ponecháte-li vše na vydavatelské firmě, vystavujete se riziku, že jednoznačně převáží komerční zájem. Někdy se též bere v potaz mínění fanoušků (viz třeba poslední příklad Bj"rk), oslovených zpravidla na internetových stránkách.

Jak to tedy dopadlo tentokrát? Myslím, že slušně - u Luboše Pospíšila je naštěstí po čem sáhnout a zvlášť velkých přehmatů se tak snad dopustit ani nelze. Na adresu jeho hlasu bylo vyřčeno již mnohé a asi se všichni shodnou v tom, že se svým vroucně naléhavým tenorem nemá u nás mezi zpěváky konkurenci. Skutečné terno pak udělal se složením svého tvůrčího týmu, kterým se v průběhu osmdesátých letech obklopil. Za klíčová považuji především dvě jména: kytaristu a skladatele Bohumila Zatloukala a básníka Pavla Šruta, jehož texty lze vskutku považovat za zhudebněnou poezii. Z tohoto období také pochází většina dodnes nepřekonaných písní jako Tenhle vítr jsem měl rád, Vzpomínka na jednu venkovskou tancovačku. 1966, Banální píseň o klíči či ortenovská variace Píši Vám Karino.

Muzikant sám se nechal slyšet, že ve třech případech se jeho výběr lišil od přání vydavatelství. Škoda, že neuvedl ve kterých; mohli jsme si alespoň vzájemně porovnat vkus. Nebudu sice ukazovat prstemna žádnou, která podle mého názoru mohla jít z kola ven, ale uvedu trojici písniček, jež mi na tomto výběru opravdu hodně scházejí. Jednak jedna z nejpůsobivějších a nejpoetičtějších Pospíšilových písní Kampa, dále vlajková skladba z LP Jsem v tom Klub osamělých srdcí a vygradovaná Pověst o zrození kosa Otakara Petřiny, v níž zpěváka vybídl vyhmátnout ve svém výrazovém rejstříku i takhle dramaticky exponovaný přednes.




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/11