8.7.2011 | Autor: Ivan Ivanov

Supraphon (43:25)
Novinka Luboše Pospíšila potvrzuje to, co bylo jasné již po vydání předchozí rovněž velmi zdařilé desky Příznaky lásky (2008). Luboše potkalo to nejlepší, co si mohl přát po poněkud hubenějších devadesátkách, i když jeho desky z tohoto období taky měly svůj šmrnc. Stále mu to krásně zpívá a píše, krásně skládá a hraje i jeho dlouhá léta věrný a možná stále neúplně doceněný kytarista s krásným tónem Bohumil Zatloukal. Krásné texty stále dodává, další též dlouholetý a věrný, Pavel Šrut anebo jiný mistr pera, jako je Jan Sahara Hedl. Omlazená sestava kapely 5P nemá slabé místo a hraje nádherně uvolněně. Nebojí se zaexperimentovat i s aranžmá a použít třeba smyčcové kvarteto ve kladbách Srpnový prstoklad a v Zátiší s dívkou a jestřábem, které by klidně mohly být třeba na … a nestřílejte na milence (1986). A pak se nelze divit, že nakumulování tolika příznivých faktorů vede ke vzniku tak vyrovnané a povedené desky, jako je Chutnáš po cizím ovoci. Poctivé Pospíšilovo rockové písničkářství opět rozkvetlo (pokolikáté již?) v plné síle a vše, co se na desce odehrává, možná lze shrnout do skladby s názvem Stále jsme to my. A když dozní poslední tóny závěrečné Tak vznikla zem se saxofonovými hady hostujícího Petra Venkrbce, tak cítíte na duši ten dobře známý hřejivý pocit ze starších desek Pospíšila, Mišíka, Prokopa, Marsyas a jiných českých bigbítových klasiků.

Zlatý hřeb: Stále jsme to my, Nenápadně teď plus dalších devět skladeb
Zní to jako: dílo šedesátiletého rockového matadora při síle a chuti

Body: