13.11.2002 | Autor: Ondřej Bezr

Severn Rec. (43:57)
I když je Louisiana Red (bližší údaje o něm najdete v profilu v rubrice Tipy & Typy) stálou součástí světové bluesové špičky, toto album lze bez nadsázky nazvat comebackovým. A je to comeback ve skutečně velkém stylu jak zpěvákovou/kytaristovou formou, tak výběrem spolupracovníků - a z toho logicky vycházející kvalitou celého alba.
Album nese podtitul The Woodstock Sessions - vzniklo totiž v tamním studiu bubeníka Levona Helma ze slavné americké kapely The Band, který také na většině nahrávek hraje na bicí, resp. foukací harmoniku. V některých snímcích rozšířil 'bandovské' křídlo i varhaník a saxofonista Garth Hudson, většinu pianových partů měl na starosti zkušeností snad s kýmkoli, kdo kdy hrál blues, protřelý David Maxwell. Nejdůležitější postavou nahrávání byl ovšem dozajista producent a druhý kytarista Jimmy Vivino, jehož jméno se vyskytuje v poslední době pod řadou vynikajících bluesových alb.
Byť je doménou Louisiana Reda v posledních letech především akustické sólové či komorní malokapelové hraní, album - jak už hříčka v názvu napovídá - je stylově daleko bohatší. Hned úvodní kusy Take Your Time, Lou Jean a Alabama Train vyrazí dech tomu, kdo 'naletí' na fotku na titulní straně bookletu, kde je Red zvěčněn coby countrybluesman s rezonátorovou kytarou: široký elektrický sound, vrnící varhany, tvrdá funky rytmika a zášlehy dechové sekce ukazují, že Red umí jít s dobou. Už následující I Had A Dream je ovšem typický Red, jak jej známe ze starších desek, tedy jako představitele přechodu mezi Mississippi a Chicagem (podobně jako jeho velký učitel Muddy Waters) - jeho syrová elektrická slidekytara, kterou slyšíme třeba i v podobně pojaté Where's My Friends?, stejně jako exaltovaný 'shouterský' zpěv přinášejí nezapomenutelné zážitky. Akustickou countrybluesovou polohu pak zastupují písně Laundromat Blues (jediná, která nepochází ze zpěvákova pera) a Phillipa, k jejichž stylovosti, dané výtečnou kovovou rezonátorovou slidekytarou, přispívá Vivinova cvrlikavá mandolína jak z nahrávek Sleepy Johna Estese a Yanka Rachella. Z bluesového ranku mírně vybočují dva kousky: sympaticky autobiografické Blues 2001, houpající se v karibském rytmu, a závěrečná r'n'b hitovka Sleep Little Robert, v níž si výborně zpívající Red 'povídá' se saxofonovými vyhrávkami Davida Raynora.
Nebývá zvykem v Bluesbaru recenzovat alba, jež u nás nejsou v běžné distribuci. Toto jsem zařadil ze dvou důvodů: pro jeho výjimečnou kvalitu a proto, že Louisiana Red bude, jak už asi víte, jednou z hlavních hvězd listopadového Blues Alive v Šumperku. Bluesoví muzikanti s sebou obvykle na šňůry vozí a prodávají svá cédéčka. Pokud v tomto smyslu Red nezklame, tuhle investici vám rozhodně doporučuji.


Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/11