23.6.2004 | Autor: Vendula Zmeková

Lou Reed nevydává jen tak obyčejná živá alba s "klasickou" doprovodnou kapelou. Nějaká už nahrál v 70. letech (např. geniální Rock'n'Roll Animal), tak co. Poctivě zaznamenává jen nezvyklé interpretace svých písní. Naposledy se živě přihlásil s "unplugged" Perfect Night Live In London (1998). Tentokrát natočil koncert sice s elektrickou kytarou, ale s kapelou v netradičním obsazení s violoncellem a bez bicích, které jen občas supluje pad. Možná díky možnostem atypické sestavy překonal odpor k interpretaci svých starých písní a v nových, mnohdy od originálu značně odlišných verzích předvedl například Heroin, Candy Says, All Tomorrow's Parties či Venus In Furs. Pochopitelně se ovšem věnoval i novinkám, přece nepatří k rockovým hvězdám, žijícím z minulosti. Zazněla ukázka z melodramu The Raven, zahrál i Set The Twilight Reeling nebo Ecstasy. Většinou však jako pojítko použil komorní, poklidnou interpretaci, maximálně vzdálenou kytarovému hluku se smrští zpětných vazeb. Ale když už k nějaké hlukařské gradaci došlo (viz např. závěr Set The Twilight Reeling), tak rovnou k pořádné smršti. Zatímco pro mnohé hudebníky jsou živá alba v lepším případě jen suvenýrem z koncertu či dokumentem z turné, u Reeda je stále můžeme považovat za plnohodnotná umělecká díla.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/05