19.10.2002 | Autor: Radek Diestler

Mammoth Records/WEA/Warner Music (47:52)
Po vydání velkorysé retrospektivy El Cancionero: Mas y mas (viz R&P 10/01) nejslavnější výlupkové chicanské komunity v Los Angeles věru dlouho nelažírovali. I když, jak se to vezme: poslední studiové album This Time je už tři roky starou aférou a v tomto světle už tedy bylo načase.

Skorem dvacet let neměnná sestava a skoro stejně jasně dané fundamenty. Stavební materiál téhle haciendy je lety prověřený: a nejpozději od čísla čtyři víte, jak se v ní pohybovat, kde je kuchyně, pokoj pro hosty, WC i vejminek padre Gonzala. Trochu méně abstrakcí pro nezasvěcené: dva rock'n'rolly (úvodní zemité Done Gone Blue a skvělý, odvazový titulní kus, který jako by Los Lobos vracel do losangeleských dupáren první půle osmdesátých let), starobní R&B Hearts Of Stone a 'španělskejma rytmy' načichlá Luz de mi vida. Dobrá rozehrávka zápasu s pohotovým otevřením skóre. V následujících minutách se Perez a spol. stahují spíše do defenzivy. Ztrácejí čas poněkud ospalejšími baladami (Tony y Maria, Malaqué), než by se slušelo - té druhé ovšem nutno přiznat smočení v chutné mexické salse. Tohle je vlastně jednou ze zjevných výhod skupiny - když nevíš kudy kam, naslouchej hlasu krve. Jak tvůrčím způsobem s ním lze pracovat, dokazují v báječné Maria Christina - Manu Chao věru nemá na tyhle mexicko - karibské míchačky copyright!

Vrátíme-li se na závěr k letmo nahozené sportovní paralele: na Good Morning Aztlan uhráli Los Lobos po standardním výkonu - s několika nečekanými výkonnostními výkyvy - těsné vítězství.




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/10