25.8.2002 | Autor: Jiří Moravčík

Luaka Bob/EMI Czech (40:19)
Latinskoamerická hudba frčí, to je bez debat; nicméně je na čase pustit se bez bázně hlouběji na toto území, zvlášť když tu crossoverové publikum čeká příval energie, schopný setřít s vámi podlahu. Brazilský zpěvák Lenine, kapely Los Amigos Invisibles z Venezuely, Bloque z Kolumbie, případně Fabulosos Cadillacs z Argentiny se o to nepochybně postarají. Tento výlet provázejí i dvě zajímavé skutečnosti: prakticky všude narazíte na Manu Chaa coby vzor a Luaka Bob coby firmu, upisující si bez váhání všechno nadstylové vybočující, co se napříč latinskoamerickým světem šustne. Například mexickou skupinu Los De Abajo.

Její letošní cesta do Evropy vedla přes titulní stránku prestižního magazínu fRoots a pozvání na festival v Rudolstadtu, což samo o sobě stačí, aby to jednoho trklo. V souvislosti s novým, teprve druhým albem ji tu všichni čekali, vždyť jeho vydavatel David Byrne své oblíbence chválí kudy chodí a vžité označení mexická Chumbawamba také ledacos slibuje.

I když s tím rockem to u Los De Abajo zas tak jednoznačné není, i když dravostí vás tato desítka mladých muzikantů, včetně jedné dámy, sejme, ani nemrknete. První dojem malinko zaskřípe: neuspořádaný chuchvalec s podivně odsejpávajícím hip-hopem zaneseným do tradičního mexického procítěného mariachi šramlu. Pak se ale ozvou policejní sirény a nastane novodobá velkoměstská vřava : dechaři přidají na razanci, vtrhne sem drzý punk, houpavé ska s kubánskou salsou, přibude hluků a přichází čas pro další šílený manifest zapatistů; permanentní revoluci shrnující denodennost 'chilangů', jak se obyvatelé Mexico City nazývají. Los De Abajo mají své město dobře naposlouchané a nečiní jim problém napodobit jeho nervní zvukovou hutnost; elektrickými kytarami, dechy, akordeonem, hammondkami, tanečními přístroji i emotivním zpěvem - v mnoha vrstvách, tudíž pestře a poutavě.

Los De Abajo značí v mexické revoluční literatuře všudepřítomný žhavý zvuk z podzemí, kterému prý ani železobeton nezabrání, aby se nedostal na povrch a nezažral do morku kostí. Stejně jako kapela sama.




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/08