18.3.2003 | Autor: Tomáš S. Polívka

Fat Possum/Epitaph/Maximum Underground (34:26)
Snaha hrát tak bytostně konzervativní žánr jako blues nějak 'jinak', toť snaha vpravdě sisyfovská. Arizonský samorost Bob Log III o tom naštěstí zjevně nefilosofuje a tak se mu dílo mimoděk částečně daří. Stejně jako staříci z Delty si vystačí s hlasivkami, slide kytarou a bubny na nožní pohon, ale na rozdíl od nich prožene svůj one man band přes pár krabiček, zkreslí vokál, přebudí kytaru a dobere se garážově ušpiněného zvukového ideálu, jaký bychom čekali spíše od ranných grungerů či vyznavačů noise, než od člověka hrajícího bluesové dvanáctky a boogie. Autorsky se snaží o blues zaplivaných putyk a hlučných tančíren, jsou-li ovšem v dnešní čisťoučké, dobře hlídané a maloměšťácké Americe nějaké takové. Výsledek tudíž může někomu připadat jako salónní revolucionářství, ale to není hlavní důvod, proč Sisyfovi Bobovi nakonec kámen spadne zase na hlavu. Tím důvodem je spíše jednotvárnost Bobova výrazu. Mohl by se bránit tvrzením, že dokázal nahrát desku jen s opravdu omezenými prostředky. Ale to oni ti Staří z Delty také, a kolika přitom dosáhli barev a nálad. Zkrátka, ať se k blues přistupuje tradicionalisticky či novátorsky, nejdůležitější zůstane feeling. Bobův feeling je zdravě hejskovský, ale na to, aby utáhl celé (byť krátké) album zatím nestačí.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2003/03