23.11.2009 | Autor: Josef Rauvolf

Megaforce
Když Living Colour v roce 1988 vydali své první album, byla to bomba – takhle v té době nikdo nehrál. A nebylo to pouze díky virtuositě muzikantů, kterým díky jejich mistrovství nedělalo problémy střídat jeden styl za druhým, přecházet od tvrdého riffového rocku k jazzovějším pasážím, hrát si s vlivy reggae, punku či elektroniky, funku, blues a metalu, a vlastně, kdoví čeho ještě, to vše ovšem tak bezchybně propojené a prolnuté, že není slyšet jediný šev. Living Colour dokázali zároveň psát skladby, které se vymykaly tehdejšímu – ale i dnešnímu – pojetí rocku. Mimo jiné byli i vždy, tehdy i dnes, velice kritičtí, a třeba jejich předposlední album CollideØscope bylo silně politické, ovlivněné 11. zářím. Taková je i novinka, zároveň jde o album, jaké dosud Living Colour nenatočili. Od neurčitého a staženého začátku úvodního kousku Burning Bridges, který se ovšem náležitě rozjede, přes metalicky temnou The Chair až třeba k podivně bluesové Not Tomorrow, k trpké Method, připomínající současnou krizi nejen textem („mejdan skončil / cirkus odjel z města / a hned ráno / jdeš ke dnu“), stále jsou to Living Colour v té nejlepší podobě a formě. Zvuk je kompaktní, hutný, přesto z něj vystřeluje kytara či basa, pod tím vším razantní a současně barevné bicí, prostě paráda! Vynášet jednotlivé muzikanty? Zbytečné, jeden lepší než druhý, a všichni za jednoho. The Chair in the Window je teprve jejich pátým studiovým albem, ovšem sedm hvězdiček je pro něj málo. Tak tisíc...

Zlatý hřeb: všechny!!!
Zní to: neuvěřitelně

Body: