6.3.2004 | Autor: Tomáš S. Polívka

4AD/CDirect (57:02)
Australanka Lisa Gerrard (ex Dead Can Dance) si nejspíš lapla Múzu. Před pár měsíci vydala album scénické hudby k filmu na téma z maorské mytologie Whale Rider a nyní je na světě už i regulérní řadové album (nepočítáme-li soundtrack, tak třetí). Lise se nejlépe pracuje v duu, a tak si jako protipól vybrala Patricka Cassidyho, který pomohl vytvořit klasicizující, pseudoorchestrální doprovod. Lisin fascinující vokál se vznáší nad poklidnými vlnami syntetických smyčců a nálada, jak je u téhle dámy zvykem, souzní tajemnem a mýty. Sám název Nesmrtelná paměť evokuje představu náboženství a mytologií, které přece jsou, předávány z generace na generaci, nesmrtelnou pamětí lidstva. A tak je nám předložena poéma o Amerginovi, bájném hrdinovi, který vedl bitvu o Irsko proti polobožskému lidu Dé Dannan, mantra v aramejštině, pravděpodobně rodném jazyku Ježíše Krista, aramejský chvalozpěv ze syrských rukopisů (tipuji, že Ms. Gerrard viděla Malulu a Sydnaiu, návštěva posledních aramejských vesniček na syrském území dokáže silně ovlivnit), latinský chorál z dob Františka z Assisi, skladbu inspirovanou Yeatsovou básní Plavba do Byzance atd. Pravda, pěkně nesourodá směska, ale nečteme přece učebnici srovnávací mytologie. Bereme-li Lisino album např. jako intelektuálský pop vhodný k tichým večerům při svíčkách, lze jeho náladotvornost ocenit.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/02