26.6.2004 | Autor: Roman Lipčík

Island Def Jam/Universal Music (53:54)
Jen pro vás, říká Lionel Richie v titulu albové novinky. Nebo snad jen pro tebe? Angličtina je v tomhle ošidná, ale není to nic proti dráze tohoto přežívajícího reliktu 70. let. Jistě, s tak silnými písněmi jako Three Times A Lady a Hello na kontě lze bez problémů ještě pár desítek let žít z podstaty a úspěšně markýrovat živost. Zvlášť když mu to od přírody hladce píše, sice pořád jen variace na jedno téma, ale elegantně. A zejména když na něm někomu, kdo si to zřejmě do halíře vykalkuloval, pořád ještě záleží a je ochoten spárovat ho s týmy spoluautorů, aranžérů a producentů, které svedou lépe než on držet krok s dobou, jež by ho za jiných okolností musela převálcovat na placku.


Výsledkem je album budící zdárně kosmeticky dojem novosti a experimentální odvahy. A na statický autorsko-interpretační typ, jaký Richie představuje, to možná odvaha skutečně je. Stačí nad jeho trademarkovými baladami trochu prásknout bičem, popohnat je, a díky šlapavější rytmice už se nevlečou jako v medu. Stačí protáhnout ho předměstími (v limuzíně, pochopitelně), aby načichl uličními pachy a propůjčil svůj hlas i náznakům tvrdších technik (bráním se napsat rapu). Stačí napsat do kreditů důvěryhodné spolupracovníky: když s ním dělá i Lenny Kravitz, nemůže být tak zle... Kdo si všimne, že spolupracoval na jedné z nejkonvenčnějších skladeb alba, vleklé Time Of Our Life? Hraje se hlavně titulový singl, a ten, jak už to tak bývá, zdařile klame, jsa tím nejprogresivnějším, co album skýtá. Šikovné triky, šikovné, i když nepamětihodné album, které jeho protagonistovi zase dalo pár bonusových let k přežití.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/05